hasičský slunný den

20. července 2013 v 23:38 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Nemám sice tak nějak o čem psát, ale je tu jakási obrovská chuť. Víte, jak strašně moc bych chtěla mít o čem psát? Pořád čekám, že se to změní. Čekala jsem na to celou základku, celou střední a momentálně prožívám (snad) takové meziobdobí, po kterém, doufám, přijde něco zajímavého. Sakra, prosím.

Už celý dny sedím u internetu a hledám nějaké vhodné místečko, nějaký perfektní, super, úžasný, moderní byteček. A je to teda sakra těžký. Mám strašně vysoké požadavky. Nebo zas až tak ne, ale potřebuju, aby tam byla hezká koupelna a kuchyň, aby to prostě nebylo staré. Nesnáším staré věci. Nebo spíš… nesnáším staré věci, které používal někdo cizí, které prostě patřily někomu cizímu. Mám k tomu strašný odpor. Hlavně ke koupelnám. Nevím, kde jsem to pochytila.

Dnešní den byl takový, no nevím… Po dopsání předchozího článku jsme se s panem V a s jeho hasičskou vášní vydali na hasičskou soutěž, která tady dnes probíhala. Jako né že by mě to bavilo, ale pořád lepší, než sedět doma. Vzala jsem si na sebe šatičky s dráčkama, náhrdelník se stromem a ptáčkem a šlo se. Všechny ty holky v džínách na mě sice divně koukaly, ale nakonec jsem si řekla, ať si koukají, že je mi to v podstatě jedno, že mi to může být úplně fuk. Čekala jsem, že to bude strašná nuda, nakonec to celkem šlo. Byly tam děti od sestřenky, sice se strašně stydí a sou tak trošku rozmazlený, ale miluju je. Jediný problém je ten, že oni nemilují mě. Nevadí, takže jsme šli od nich. Byla jsem ráda, že jsem tam s panem V chvilku sama. Jenže zanedlouho tam potom přišli jeho rodiče. Ano, mám je ráda a hodně, ale v tu chvíli to nebylo moc dobrý. V tu chvíli jsem chtěla prostě někam utéct. Jsem poslední dobou strašně přecitlivělá, cokoli mě dokáže vytočit, rozplakat, rozesmát. Seděla jsem tam, nesledovala soutěž a každou chvilku kontrolovala telefon, jestli mě náhodou někdo neshání. A ono ne. Chtěla jsem napsat slečně T., ale uvědomila jsem si, že s ní nemluvím. Potom jsem chtěla napsat M., ale uvědomila jsem si, že ta zase nemluví se mnou, asi. (A já pořád nevím proč, nebo co jsem udělala.) A potom jsem si uvědomila, že vlastně není nikdo, kdo by napsal mně a není ani nikdo, komu bych mohla napsat já. Poslední dobou si připadám sama, i když jsem v obrovské skupině lidí. Jsem divná?

Po hasičích jsme to zapíchli v místní pizzerii, kde jsem se parádně přežrala. Moje dieta je sice už dávno pryč a zničená, ale tohle jsem trošku přehnala. Byla jsem na sebe tolik naštvaná, ale nic víc neplánuju. Už žádná dieta, protože to stejně nefunguje. Ale potřebovala bych sundat tak 3 až 5 kilíček.

Teď opět sedím u tohohle krámu, prohlížím jeden byt po druhém a koukám při tom na Sex ve městě 2. Miluju to. Miluju jak seriál, tak ty filmy. Akorát potom vždycky toužím po šatně a musím jít nakupovat. Snad zítra na nějaké ty menší nákupy vyrazím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 21. července 2013 v 22:19 | Reagovat

Jak, že nemáš psát o něčem zajímavém? Piš přece o svých pocitech! ;)
V holky to oblečení tak řešíte :P
Dívná rozhodně nejseš, koukni ke mě na blog, třeba rok 2010 - sem se pořád cejtil sám .. myslim, že každý máme nějaké takové období, ponauč se, uží si to, když ti pořád vrní mobil taky to není žádná sláva !
Já teda po Sexu ve městě dvě toužím po dovolené :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama