Únor 2012

Strašně moc...

26. února 2012 v 18:40 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Strašně moc bych si přála, aby bylo všechno jako dřív.
Strašně moc bych si přála, aby bylo všechno dobrý.
Strašně moc bych si přála, aby se dnešní den vůbec nestal, nebo kdyby bylo alespoň po něm.
Strašně moc bych si přála neustřihnout si ofinu.
Strašně moc bych si přála neudělat špatná definitivní rozhodnutí.
Strašně moc bych si přála, aby bylo jaro.
Strašně moc bych si přála vyházet všechen ten nábytek, co mám v obýváku.
Strašně moc bych si přála přestat jíst čtyřiadvacet hodin denně.
Strašně moc bych si přála, aby bylo po střední škole.
Strašně moc bych si přála mluvit s lidma, se kterejma už to nejde.
Strašně moc...
Strašně moc věcí mě mrzí.

To mi připomíná, že bych neměla být na štvaná na lidi, na kterejch mi záleží. Neměla bych bejt v téhle věci hrdá, měla bych udělat první krok. A jeden z mnoha jsem dneska udělala, z toho mám dobrej pocit, ale to je z dnešního dne asi to jediný pozitivní. Snad to taky dobře dopadne.

Strašně moc bych chtěla zmizet a objevit se až za hodně dlouho. A nezáleží na tom, kolik věcí (a nejen věcí) a jak moc by mi chybělo, protože pokud na tom někomu nezáleží, tak mně potom taky ne!

červená fiala

25. února 2012 v 15:07 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Vždycky jsem si myslela, že až mi bude 30, bude můj život naprosto vyřešenej, budu krásná, žádaná, budu mít skvěle rozjetou kariéru a budu mít svůj úžasnej byt a permanentně zvednutý prkýnko na záchodě (ne, že bych si ho nechávala zvednutý sama, ale bydlela bych s chlapem, s pořádně prachatym a byznysmensky založenym chlapem).
Nedávno jsem ale začala číst takovou knížku a přišla jsem na to, že abych tohle ve třiceti skutečně měla, musela bych pro to něco dělat. Ale vlastně jsem spíš zlenivěla. Nepíšu ani sem, ani to svoje "velké story", na školu kašlu a vlastně tam skoro ani nechodim. Né, že bych chodila za školu, nebo něco takovýho, ale jsem teď pořád nemocná. Ale to je fuk, to budu řešit zas až na konci roku, nebo až se z toho dopisování a doučování zbláznim. (Samozřejmě bych měla dát doučování do uvozovek, takže "doučování". Protože já na to absolutně kašlu. Mě to totiž fakt nebaví, měla jsem jít na... něco lehčího. Stejně nechci jít na vejšku. Nebo spíš ani vlastně nemůžu? To je fuk. Možná ne, ale mně teď jo.)
Minulý týden jsem překročila hranici a teď je ze mě velkej dospělák. Předtím jsem se na to těšila, ale teď je mi to uplně jedno, nevidím totiž žádnou změnu, akorát musím platit u doktora 30 korun. A to je 30 tady, 30 tam, 30 támhle. Hrůza a jak mám pak šetřit? :D To prostě nejde :D... CHCI NAKUPOVAT! :D
Chci nakupovat a mám už skoro provrtanou hlavu. Totiž... tetovat nebo netetovat? Hej vážně :D
(kotva a u ní ptáčci; ptáček)