Leden 2011

Jít kousek po cestě a nikdy dál

29. ledna 2011 v 23:28 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Ukázalo se, že partička čtyř chlápků je dobrá. A John byl nejlepší ;)… Líbilo se mi to, a to dokonce moc. Akorát jsem pořád měla nutkání fakt jít do toho rohu tancovat, jak nás vyzívali, a nikdo nešel. Ale copak jsem blázen? Jen trošičku, tak velký ale ne. Nejsem tak odvážná a hlavně neumím tancovat.

Nejhorší je jít spát v půl třetí a v sedm už být na nohou. To pak ani kafe nepomáhá. A důvod mého dnešního ranního ptáčkovství? Jeli jsme kupovat nový podlahy! A přece nenechám jet naše samotný, bůhví co by přivezli, nejspíš čtyřicet pět metrů jedné hrozné podlahy. Takhle máme tři naprosto dokonalý. Nebo spíš ta moje je dokonalá. Možná teda není, ale mně tak připadá a o to jde přeci především. Teď ještě to celý vymalovat, položit podlahu, přestěhovat věci a hlavně… koupit postel, což bude nejhorší. Naši se k tomu totiž nějak neznají. Ale slíbili to a rodiče by měli jít svým dětem příkladem, nebo ne? Musí to dodržet! Asi si myslí, že když mi tu postel nekoupí, tak budu tady dole až do jara, ale to se pletou, klidně budu spát na matraci jen, hlavně že to bude nahoře. Chci prostě konečně už svůj pokoj. Jsem strašně náročnej člověk.

Poslední měsíc trávím nakupováním přes aukro. Koupila jsem si krásný šaty, vestu a tašku (všechno H&M) a uvažuji ještě o kabátu a brýlích. Problém ale je, že jsem 150 v mínusu. Jsem neplatič! :D… Ne, není to sranda, zaplatím to v pondělí. Větší problém je ten, že bych nejradši v tom nakupování pokračovala, ale nemůžu. Navíc si chci našetřit na tu úžasnou "elektrikářskou" tašku. Však víte, co myslím, ne? Jestli ne, nevadí, později sem dám fotky. Mohla bych hned, ale to se mi zase moc nechce, nemám na nic čas. (Já vím, že tu na to kašlu.)

Ještě bych se chtěla zmínit o předchozím článku.
Ptala jsem se, zda je to vůbec možné, mít rád někoho, na kom vám všechno vadí. Myslím si, že to zas až tak možné není, jen si lidé, alespoň někteří tedy, občas namlouvají všechny ty špatné vlastnosti těch druhých a to jenom kvůli tomu, aby si ostatní drželi od těla, i když si právě na tohle ustavičně stěžují.
Chtěla jsem vlastně jen říct, že nešlo o mne. Nebo alespoň jsem nepsala o sobě, já byla právě ta, co tolik pije kafe, co pořád dokola mluví o blbostech a nikdy nic neřekne přímo. Pořád jsem v té situaci, ale přestávám to řešit, začínám to zazdívat. Snad to na mě nespadne.  (Chci strašně moc.)

A teď… chci strašně moc spát.


Jedna na dobrou noc ;)…
(Je docela možný, že už tady jednou je.)

Druhá fáze uvědomělosti

23. ledna 2011 v 23:01 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Poslední dny trávím přemýšlením o tomhle roce. Chtěla bych, aby to letos bylo jiné, aby to bylo o něčem jiným než všechna má dosavadní prožitá léta. Takže ne jen škola, spaní o víkendu a řešení zbytečností, který beztak nemají smysl. Hlavně žádnej pan A s tečkou a křídly (bože, jak to někoho může vůbec napadnout?!) - to byla jen pouhá zmínka, aby nikdo nezapomněl na jeho existenci. Možná mi teď nikdo nerozumí, ale věřte mi, jsem na to zvyklá.

Dlouho si pokládám jednu otázku. Totiž, je možný, aby měl člověk rád někoho, na kom ho všechno, ale úplně všechno, odpuzuje? To, jak se vyjadřuje, jak se oblíká a občas šokuje všechny kolem, i když na tom vůbec nic šokujícího není, jak pořád dokola mluví o blbostech, který nikdo nechápe, jak strašně moc pije kafe a hlavně to, jak nic neřekne na rovinu a všechno skrývá za silnou mlhou. Je to kruci vůbec možný, nebo si to člověk může jen myslet? Možná si jen hloupě něco nalhává… (Teď nejde o mě, aby bylo jasno, i když nepopírám, že se mě to taky týká.)

Zítra jdu na chlápky, co si hrajou na Beatles, tak doufám, že budou tak dobrý, jak se o nich říká. Proto taky dneska musím udělat všechny věci i na úterý, což totálně nestíhám, protože vůbec nic nedělám. Ale… no stres! Možná jen trošičku. Každopádně se docela těším, jen absolutně nechápu, proč je to v pondělí. Kdyby to bylo radši v pátek, nebo v sobotu. Ale to už je fuk, i tak si to hodlám užít.

Víte co mě ale dokáže nasrat nejvíc? To, že nemáme ani jedno blbý suplování! To mě fakt už deptá. No co, jsme přeci škola na úrovni ;)… Takže se teď jdu drtit německý slovíčka, celou blbou desátou lekci a až mě to totálně vydeptá, přejdu na fyziku.

Sladký sny ;)… 

design 1.0.

19. ledna 2011 v 13:52 | Maia* |  Tylová sukýnka
Name: Zebra II (protože Zebra už tu jednou byla xD..)

Preview: 
dess 1.0. - Zebra II
My comment: Tentokrát změna... jsem milovní zeber, ovšem stále netuším, zda 'zeber' je slovo xD.. Líbilo se mi to, už mám ale opět chuť to změnit, jsem v tom hrozná.  

nemáte někdo trochu pizzy?

16. ledna 2011 v 17:55 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Pořád je to jen samá škola a škola. Když náhodou nejsem ve škole, tak jsem doma a myslím na ni, protože to ani nijak jinak nejde. Jsem suchar, já vím. Poslední týden jsem se do postele nedostala před jednou hodinou. Opět. A jak mám pak být druhej den fit? To prostě nejde, tak!

V úterý jsme dostali ty dlouho očekávané známky ze čtvrtletní práce z matiky. No… je vidět, že má tříhodinová snaha byla naprosto k ničemu. I když docela by mě zajímalo, jak by to dopadlo, kdybych se na to ani očkem nepodívala. Měla bych nejspíš za pět. Takhle mám trojku a teoreticky bych měla být spokojená, ale nejsem. Chtěla jsem alespoň dvojku. No, třeba příště. 
Psali jsme prověrku z druhé lekce španělštiny. Dostala jsem dvojku. Moje první dvojka ze španělštiny. Doufám, že mi ji nedá v pololetí. Chtěla bych mít alespoň z něčeho jedničku.
Zase jsem si ale opravila ekonomiku. Na ty dvě jedničky za sebou jsem vcelku pyšná.

Ve čtvrtek jsme jeli do divadla. Do Brna, na Krále Richarda III. Docela se mi to líbilo. Měli to opravdu dobře udělaný a ten herec byl skvělej. Takovej psychouš trochu. Celý to vlastně bylo psycho, hlavně ty jeho oči. Ale bylo to efektivní. Kdyby tam nebyly ty nejhorší sedadla na světě, bylo by to perfektní! (pro představu sem šoupnu video. sice tomu asi nebudete rozumět, ale koukejte na ty oči. trochu mě to děsilo.)

Před samotným divadlem jsme měli ještě chvilku volna. Takže jsme si to s pár holkama štrádovaly přímo do H&Mka. Následoval Tally Weijl, a pak samozřejmě KFC. V hamku jsem si chtěla koupit nějaký šaty, ale všechny byly strašně velký. Navíc ty, co jsem si zkoušela v tý Vídni (já vím, je to dávno) absolutně neměli. (světe div se!) Ale… objevila jsem tam nádherný červený sáčko! Takový jako… krajkový? Jo! Ale nejspíš to není přímo krajka, ale to je jedno. Miluju ho! Všichni ho sice nesnášej, pár lidí řeklo, že takový má jejich babička, ale co je mi do nich. Nic kruci!

Od pátku je mi blbě. Nejspíš jsem prochladla v tom Brně. Nebo možná jsem něco chytla už dřív, protože mě pekelně bolelo v krku už v autobuse. Celý víkend tedy ležím v posteli, sleduju GG a nic nedělám. Jo, někdy taky spím. Vlastně docela často. Asi bych měla jít do školy, ale fakt mi moc do zpěvu není a ani se mi nechce. Ale měla bych jít, vážně. Zítra je předposlední hodina občanky před uzavíráním známek a já je uzavřený nemám. Budu muset doufat, že mě vyzkouší příští pondělí, i když ty známky se ten den musejí uzavřít. Musím v to doufat a to taky udělám!

Ale teď, když mne omluvíte, a já věřím, že to uděláte velmi rádi, odejdu přemýšlet do postele. Možná se cestou stavím pro něco v kuchyni, ale ještě nevím. Pořád jen jím!
Dobrou ;)…

extrémně velké shrnutí velkého stěžování si + závěrečná dokumentace

9. ledna 2011 v 14:32 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Už je to zas nějakej ten pátek, co jsem nenapsala. Nebudu se omlouvat. Chci jen říct, že jsem prostě jen neměla chuť psát. A ani čas. Tenhle týden byl v podstatě jen o škole, velkém vyčítání a přemýšlení o tom, co se stalo a co bude.