Září 2010

říká se tomu PROVIZORIUM!

19. září 2010 v 15:35 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
..tak řekni kouzlo,
když padáš dolu.
spadneš do náruče
konkrétního někoho.
řekni kouzlo,
a na obzoru
bílý plachty
za bílou velrybou..

Poslední dobou tu písničku strašně žeru. Když jsem ji slyšela poprvé, nelíbila se mi. Ptala jsem se sama sebe, co to sakra je, ale teď se mi to líbí. Dokonce moc. Jsem schopná ji poslouchat celý den. Škoda jen, že si teď nemůžu lehnout do postele, poslouchat a počítat s tím, že brzy usnu. Nemůžu, protože zase malujeme. Ano, ano, zase. Ještě jsme dělali okna, takže poslední dny bydlím na staveništi. Nevadí, přežijeme ;D.. Horší spíš je, že jsem prostě strašně unavená, ale nemůžu si jít lehnout, protože i kdyby mi máma dala chvilku pokoj, stejně tu zůstává ta hromada učení, do který se mi vůbec, ale vůbec nechce. A taky hromada úkolů. To by mi ani tak nevadilo, kdybych věděla jak mám co dělat. Takže tu sedím, odbíhám do kuchyně a nic víc nedělám. Máma je nejvíc posedlá, chtěla mít oranžovou kuchyň, ale místo oranžový barvy si koupila nějaký ohnivý tabasco, který vypadalo oranžově, ale výsledek je teda od oranžový pěkně daleko. Je to spíš růžovo-červeno-vyblitě-oranžový, což znamená, že se to při nejbližší příležitosti bude předělávat. Paráda. Aspoň že tady v pokojíku už to jakž takž je. Jestli se ale brácha i s postelí přestěhuje nahoru, tak ani zdaleka. I když to by mi vážně nevadilo, konečně bych si koupila novou obrovskou postel! To by bylo dobrý, jo to jo. Hmmm, akorát otázkou zůstává, jestli se toho dočkám v příštím roce. Nevadí, nevadí, pryč od toho.

Září, jako ostatně každej rok, je ve znamení největšího stresu a poutí! I když letošní rok je klidnější. Zvládla jsem jen jednu, plánuju ještě jednu, ale ani nevím, jestli to vyjde. Doufám, že jo. Uvidíme.

Uvidíme, uvidíme, to poslední dobou slýchám docela často. Nesnáším to, stejně jako svoje krátký vlasy. Jo, byla jsem u kadeřnice. Chtěla jsem zastřihnout jen konečky, ale ona mi to vzala o pěknej kousek. Do culíku to sice dám, ale mám to prostě krátký. Agggr! Tu barvu jsem si nakonec dala červenou, ale nechytlo mi to přesně tak, jak jsem chtěla. Předtím jsem to měla o hodně světlejší a poněkud červenější. Nevadí, nějak toho zase dosáhnu. Možná.
Měla bych asi vážně jít něco dělat. Strašně ráda bych si napsala seznam úkolů, ale bojím se toho, že když si naplánuju dnešní činnosti, tak je neudělám. Takže raději žádnej seznam. Ach jo! Mám chuť achovat. (jo, vím, že to není slovo. nevadí.)
Pouštím Papírovou Hyenu a vrhám se na sociologii!

Odcházím bez omluvy a bez úsměvu na rtech. Až to udělám, budu se zase chvilku věnovat blogu, možná. Nic nemohu slíbit.

..kdyby bylo nebe
blízko,
kdyby bylo nebe
o trochu níž,
tak bych si šáhnul na Remedios,
to si piš..