Červen 2010

Důkaz robopství

30. června 2010 v 23:55 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Ráno jsem vstala déle než jsem původně chtěla, ale jelikož jsem neměla moc kudrnatý vlasy, tak jsem všechno stíhala. Záhada! Dneska jsem bus nedobíhala. Nuda no, ale má to své výhody.

Cesta byla strašná, seděla jsem s jedním klukem. Znám ho dlouho, nevím, jestli je to kámoš, ale asi spíš ne, protože mi leze šíleně na nervy. Prostě bzzz!

Ve škole jsem byla mezi prvními a moje první cesta vedla na záchod xD.. No celá já. Byl to poslední den tohohle školního roku a já mluvila tak ze šesti lidma. Ostatní jsem jen pozdravila a to je vše. Divný. A ani učitel nekecal dvě hodiny jako dycky kecá u všeho. Mluvil jen patnáct minut, rozdal nám ty listy zatracený, přijal kytku a kamasútru (jakože čokoládovou) a šli jsme. Divný prostě.

Po škole jsme měly jít do tý kavárny, ale nakonec jsme si jen došly na hranolky a pak ke K* domů. Pohostila nás vodou od babičky a skvěle jsme si popovídaly. A hlavně jezdily výtahem, což je prostě děsná sranda xD..

Cestou na bus jsem si ještě stihla koupit dvě trička. Obě jsou to tílka. Jedno je červený s Paulem Frankem a druhý je růžovo-zelený, proužkovaný s krajkou (sice nemám ráda růřovou, ale tahle je dobrá).

Když jsem přišla na busák, autobus už tam dávno stál a byl nacpanej k prasknutí. Parádička že jo. Vzadu seděla spolužačka se svojí sestrou. Chtěla jsem jít za nima, ale nikde nebylo místo. Vedle seděl takovej kluk, tak jsem se zeptala, jestli je tam volno. On že teď už jo. Chvilku jsem netušila, ale pak mi došlo, že si tam chtěl sednout ten kluk, co šel za mnou. Chtěla jsem ho tam pustit, ale ten, co už tam seděl, nechtěl. Pak mi ale nabídla taková holka, že si můžu sednout k ní, a tak jsem šla, protože jsem si vedle toho kluka připadala divně. Hlavně jsem byla úplně mokrá, ale o tom radši pšt. A stejnak to celý bylo trapný. Ne, že by to s tou holkou bylo lepší, byla jako docela fajn, ale pusu nezavřela. Normálně mi to na lidech nevadí, spíš naopak, ale já fakt nevěděla, co jí mám říkat, ke všemu jsem neměla moc mluvící náladu. No, nevadí.

Doma hned všichni chtěli vidět vysvědčení. Nic moc na to neříkali. Známky dobrý nemám, oni mě hodnotěj úplně divně, ale zase na to, jak moc jsem chyběla.. Ne, musím máknout.
Nějak nebylo co dělat, chvilku jsem ležela, a pak samozřejmě usnula. Na celý odpoledne. Vstávala jsem asi kolem pátý. A v sedm hurá ven! Vzala jsem foťák a něco málo jsem vyfotila (hlavně sebe, Amrtu a Robopsa xD..). Už byla tma, když jsme seděly na schodech před školou. Najednou Bobby začal šíleně štěkat a běžel za kapličku ke skále. Volala jsem ho, ale nic. Pořád na někoho štěkal. Pak mi došlo, že mi přece někdo říkal, že se tu potlouká nějakej úchyl. Zařvala jsem na psa, připla ho na vodítko a s Martou jsme odtud pěkně zdrhaly. Otáčely jsme se a on tam fakt někdo stál a koukal na nás jak utíkáme. Měla jsem fakt hroznej strach a i teď z toho všeho mám divnej pocit. Sakra! Ani Amrta se nebála ale. A to už je co říct. Poslední dobou jsem fakt nějaká divná.

Taaak a teď jsem se sekla xD.. Nevim co dál. Ale dám sem pár fotek z dneška ;).. (Ne, že by to někoho zajímalo.)

Nestíhám žít spořádaně akčně.

28. června 2010 v 22:38 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Dny plynou, voda teče, vzduch proudí, vlasy odrůstají a já jsem pořád na tom samém místě. Už mě to docela nudí. Spala jsem, snila o maxi pohodlném pomalém životě a najednou bum (!), vzbudila mě rána padající větve. Ony už budu prázdniny? A nějaký plány mám? NE! Nemám na léto ani jeden plán. Akorát 15.7. jedu do Prahy. Nakupovat (yahůů) a do nemocnice (bzzzz, budu mít dva velký monokly =//..). A to je asi všechno. Parádička. Ani nevím, jestli budu mít nějakou brigádu, ale moc slibně to nevypadá. Měla jsem se probrat dřív. Ale já sakra počítala s tím, co padlo. Nevadí no. (vadí mi to teda úplně strašně, ale co.)

Prozatím opouštím budoucnost a na chvilku se vrátím zpátky >>víkend ..

Přijela TAPETA, ou yeee! xD.. Nejvíc sranda! Od grilování kapra Dicka, přes Gustíka Oříška, až po pana Houbu a paní Houbovou. Jasně, nikdo neví, o co jde, ale je mi to fakt totálně jedno. Miluju ty chvíle s ní a snad jen proto se těším na léto. Ne, jen proto ne, ale tohle tvoří hodně velkou část.

A dnešek, ve škole sportovní den. Nejsem sportovní typ. Můj největší sportovní výkon byl běh ze šatny do bufetu. Jinak jsem měla hrát volley. Odehrála jsem jeden set a sedla jsem si, protože jsem za a) dostala míčem do obličeje xD.. a za b) mě začala bolet šíleně ruka. Neměla bych s tim cvičit no a je to vidět. Dřív jsem volley hrála docela často a teď už ho vůbec neumím. Není to jako jízda na kole. Nebo možná zapomínám moc snadno xD..

Do školy musím ještě zítra a pak ve středu. Nechápu, proč nám nedali volno, ale na jednu stranu jsem maličko ráda. Ještě je aspoň uvidím. (Hlavně jednu osobu, na kterou plánuju přes prázdniny kompletně zapomenout. Paráda, další plán. Plán jak debil teda.) Měla jsem slavit konec roku, ale jelikož lidi, se kterýma jsem to plánovala mají iks čtyřek navíc, tak to asi padá. Do kelu! Akorát půjdeme s holkama do kavárny. Možná!

design 0.4.

25. června 2010 v 17:15 | Maia* |  Tylová sukýnka
Name: Great morning!

Preview:
0.4. great morning
My comment: Ten obrázek mě něčím zaujal, a tak jsem to zkusila. Moje oblíbená.. hmmm, fráze? >> Docela se mi to líbí xD..

btw.. dávám to sem trošku pozdějc, zapomněla jsem xD...

fofroidní spánek.

19. června 2010 v 12:13 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Ve čtvrtek jsem místo do školy jela do tý Prahy. (myslím, že jsem to tu říkala.)
Jeli jsme tam vlastně docela zbytečně. Domluvit se na všem jsme se mohli i po telefonu. To, že mám ucpanej nos, jsem jim mohla taky říct sama. He, a já se bála, že si mě tam nechají. Naštěstí ne :).. to až příště prej. (někdy v srpnu)

Když jsme měli odbyté záležitosti týkající se mých dýchacích cest, jeli jsme na Chodov. Měli to být velké nákupy, ale nakonec nic moc. V celém centru neseženete jedinou dámskou červeno-černou, kostkovanou košili. Prostě ne. Jen pánský. Vrrr! Takže nakonec jsem si koupila mikino-bundičko-košilo-něco. Je to kostkované a barevné. Byla jsem docela nadšená, ale ta košile mě docela štvala. Nu nevadí. Stejnak ještě pojedeme do Jihlavy a pak znova do Prahy. Takže xD..

V pátek byl den bitek a také velkého spánku. Nevěřili byste, jaký my máme ve třídě paka. ...
A pak jsem přijela domů a spala jsem a spala. A když jsem vstala, vykoupala jsem psa a sebe xD.. a koukala na film - Faunův labyrint. V podstatě je to blbost, docela jsem se i bála a občas přivírala oči při těch krvavějších scénách. Nakonec jsem si pobrečela a pohoda xD.. Není to špatné, ale možná jsem čekala víc. Nevím. Ta holka byla krásná. A všichni umřeli. Skoro.

Máma mi zase řekla, že mi to ho nota možná koupí. Ta vysvědčení. Jenže.. až uvidí ty známky, tak si to honem rychle rozmyslí. Čtyrky sice nebudou, ale trojek bude hodně hodně moc. A dvě úplně neoprávněný. Z němčiny mám průměr 2,29 a ona mi dá za tři. Z ite jsem to měla na čistou dvojku, ale kvůli tomu, že jsem včera poradila spolužákovi (ne, nebyl zkoušenej ani nic podobnýho), tak mi dá trojku. Achjo.. Jsem vůl a on ještě větší xD..

Dneska musím pořádně uklidit. xD.. Fakt tu mám trošku bordýlek xD.. Vyházela jsem všechno ze skříní a chci to trošku přebrat a něco vyhodit.
Dneska by navíc měla přijet G*, takže úklid je nutný. Takže bych asi možná měla vstát a jít na to. Moc se mi nechce. Uaaa! xD..
Ale jdu.. a ještě popřát prababičce :).. Zítra jí bude 99! Páni.. Docela hustý xD..

'ryby nelétaj' + příručka pro opilé chodce.

15. června 2010 v 21:19 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Občas se stane něco, co dosti ovlivní váš život. Něco výjimečného, zásadního. Žijete s tím, a pak vám to někdo vezme. Z ničeho nic. Nejprve se to snažíte získat zpět a když vidíte, že to tak snadno nepůjde, začnete čekat, jestli se vám to nevrátí nějakým záhadným způsobem samo. Trvá to dlouho, vy jen čekáte, někdy se snažíte i zapomenout. Ovšem nejde to. Jednoho dne se probudíte a zjistíte, že to máte zpátky. Jenže po tak dlouhé době vám to nepřijde tak skvělé a vy zjistíte, že to co vám dávalo naději vůbec není to, za co jste to měli. Zjistíte, že i když to máte zpátky, nic se nemění. Pořád je to stejné a vy můžete být snad jen chvíli zklamaní, že už to není totéž, ale nic víc. Nelze nic udělat a vy si připadáte jak strom, který nazpět získal spadlé listí. Také už to není ono. Každý ale ví, že strom nikdy nezíská spadlé listí, stejně jako navrácené už nikdy nebude tím samým ztraceným.

Připadám si jak ten strom. Toužila jsem, aby se mi mé listy vrátily, čekala jsem na ně. A pak, když se to zázrakem snad stalo, přišla jsem na to, že mít na sobě uschlé listí není ono, že už to není takové jako dřív. Ale znovu se listů zbavit nemohu, musím je na sobě ještě chvilku snést.

Řeknu vám, že být stromem je teda pěkná otrava. Stejně jako 'je to psí život ten život prasete.'

Nastává opět doba velkého mlčení a i když bych chtěla křičet, nejde to.
Vím, že to nikdo z vás asi nechápe, ale já nevím, nechci to říkat přímo. I když možná bych měla. Vždycky to byl můj velký problém - říkat věci na rovinu. Měla bych na tom zapracovat. Snad příště.
A stejně.. Jako by vás to zajímalo.

vyschlo v hrdle.

13. června 2010 v 11:38 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Já bych jedla, já bych nakupovala, já bych spala, já bych pila (kafe), já bych se jen tak válela a koukala na Gilmorky (krapet úchyl, začala jsem koukat zase od začátku).
Já bych... cokoli jen ne nic do školy!

Já se dokážu naučit děják, dokážu se naučit i fyziku alespoň na dvojku, ale ájinu prostě ne. Učila jsem se na tu písemku a stejně mám za čtyři. Sedmdesát bodů ze sto dvanácti. Kurňa hodně málo. Jsem lama a všechno lamit to mi jde. Vrrr! Zavřít do klece a nepustit. Taaaaaaaak! HA.

Je tu nový dess, a tak by to chtělo napsat i nějakej ten článeček. Přijde mi hrozně těžký něco napsat. Ani snad není o čem psát. Ty dva odstavečky nad tímhle třetím jsem napsala v pondělí. Pak jsem na to tak koukala, dala do rozepsaných a nazdar. Nevrátila jsem se k tomu. Neměla jsem to v úmyslu ani teď, protože tam jsou sračky, ale pak bych tu zas nemohla dlouze povídat o tom, co jsem měla, či neměla v úmyslu. Nevím, co z toho je větší nuda.

Jeee tak to vám bohužel nemohu nic nabídnout.

5. června 2010 v 11:10 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Tenhle týden je extrémně extrémního italského rázu. Stres, stres, stres. Časová rezerva na bodu mrazu. Mnohdy i v mínusu. Jeden by řekl, že to je u mě zcela normální, ale ne až tolik. Co je moc, to je moc.
O víkendu jsem měla dělat takovejch věcí, ale pořád jsem jen spala. V pátek jsem šla brzo (chtělo se mi a ještě ke všemu nešel net). V sobotu jsem prospala celej den. V neděli jen půlku. Spala bych celej den, ale byla jsem v moc velkým, a především neoprávněným, očekávání. Že by snad mohl napsat, že je tady. Jak říkal. Nebo že aspoň napíše, jak říkal. Jojo, on toho nakecá. A já ten náš vztah prostě nechápu. Co to je? Nic? Nebo něco jo? ... Dejte si další rybu...
Na pondělí jsem se nesmírně těšila. >>Cesta do Brna do divadla :).. Gazdina roba. Ještě předtím ale kfc a hamko.. Ou yeee! Co víc si přát, když má člověk dobrý jídlo a oblečení. Jo jasně, peníze! xD.. Ale najedla jsem se hodně. Napila jsem se hodně. Mojito! Cestou do kfc nás se švagrovou zastavil takovej týpek a ptal se, co máme za operátora, co má za operátora náš přítel a tak.. Fakt kokot. Nejdřív se ptá na takový detaily, a pak až se zeptá, kolik nám je let, načež zjistí, že nám může nabídnout leda tak zmrzlinu. Byl docela dobrej, než začal mluvit. Ach bože, vokurky! xD..
A divadlo? Super! Fakt se mi to líbilo. Ze začátku jsem tomu teda moc nerozuměla, ale pak to bylo lepší a lepší. Akorát na to, že je to tragedie, mohlo umřít víc lidí. (omg jsem hrůza!!)
Tenhle týden byl na školu docela náročnej. Úterý písemka z fyziky, středa zkoušení z němčiny a z ekonomiky, čtvrtek písemka z biologie a další zkoušení z němčiny, pátek velká z matiky a opakovací z ite. Bomba! Ale je to za mnou. Známky sice nebudou nic moc, ale na to jsem měla myslet dřív.
Pátek, den šoků.
Nejdřív nečekaný opáčko z ite, pak můj po týdnu projevený hlad (tři rohlíky, sušenky, rajčata a pořád hlad?) a nakonec ta písemka. Totálně jsem nevěděla, co s čím dělat. Ještě že mám chytrou spolusedící xD.. Po škole jsme šly do kauflandu. (pro krutóny xD..) Na cestě tam jsme potkaly Růženu.... Nejdřív dělala, že mě ani nevidí, což mě neskutečně naštvalo. Nechala jsem jí projít okolo mě, ale pak jsem se otočila a doběhla jsem jí. Říkám, kdy mi vrátí to triko. Ona se na mě tak podívala, snad mě vážně ani nepoznala. Říká takový to její dlouhý čáááu a že triko roztrhla. Začala se vykecávat a já bych jí v tu chvíli odkývala všechno. Nakonec jsem jí dala svoje číslo a v pondělí mi triko donese na autobusák. Snad! Docela o tom pochybuju, ale tak.. uvidíme.
Při cestě z kauflu nás málem přejel autobus. Fakt! Stojíme u přechodu a vidíme, že jede. Zpomalil, tak jsme šly. Ale on.. najednou zrychlil O_o.. Kdyby mě M* nestrčila, byl ve mě. Jako docela hustý. Úplně jsem viděla, jak je ve mně. Monča byla ve větším šoku jak já, ale taky jsem byla. Akorát jsem neměla potřebu hystericky ječet. Fakt ne.

Zbytek dne byl jedna velká ulejvárna. Spánek, počítač, televize >>Forrest Gump :).. Všichni sice někam šli, ale já neměla nejmenší náladu na nějakou ekšn. Padla na mě strášná únava.

A ještě mi psal večer Fanda... Ach jo. Řekla jsem jo, mám tě ráda. A to byla asi ta chyba. On to totiž vzal trošku jinak, než jsem to myslela. A já teď nějak nevím, jak z toho ven. Nechci, aby se mezi námi něco měnilo. Ale to je asi nevyhnutelný.

Momentálně přemýšlím o tom, že bych to tu mohla trošku uklidit, a pak jít ven. Jo to by šlo. Akorát škoda, že to nevyjde tak, jak bych asi nejvíc chtěla. No...... nebudu to řešit. Jsem píča xD..
A teď mám jít jíst. Chci nakupovat a potřebuju si nabarvit vlasy. Na červeno ;).. Stejně to tak nebude, ale nevadí. Trošku.
Taky jsem se rozhodla, že vám trošku ukážu, kdo jsem. Ale to třeba až příště ;).. Určo si to ještě rozmyslím xD..