Neděle dnem vyrážení k vodě a pracovně opalovací pondělí

22. července 2013 v 21:06 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
V tomhle teple se nedá dělat nic jiného, než vyrazit někam k vodě. Dnes se mi to tak úplně nepoštěstilo, ale včera jsme byli. Bylo to takové malé "rodinné" koupání v Táboře v aquaparku (ani jsem nevěděla, že tam něco takového je). A proč rodinné? Protože jsem jela s panem V a s jeho mamkou. Říkám to už po několikáté, nic proti ní nemám, mám ji ráda a hodně, ale nemohla by občas zůstat doma? Prosím! Snad příště no. Ale jinak to bylo parádní. První dojem teda nic moc, navíc obrovská tlačenice, všude lidé, hlava na hlavě. A ještě to vypadalo, že si snad ani není kde lehnout, ale nakonec jsme našli takové zapadlé klidné místečko, kde nás nikdo nerušil. Osvěžila jsem se v bazénu, svým prvním vlastním pivem (vždycky jsem jen někomu upíjela, takže taková menší premiéra) a trošku jsem se opálila (to znamená, že mne dnes svědí celé tělo, a když ještě párkrát proběhne takováhle opalovačka, tak budu jak od moře, doufám). Po koupačce jsme vyrazili na menší nákupy (byly opravdu malinké, protože za cca 20 minut zavírali). Ale byly také náramně povedené, já jsem to cítila, že je ten pravý čas na koupi šatiček. Jsem z nich nadšená, jsou bílý (cože je trošku blbý, protože já jsem takový menší prasátko, ale nevadí) a s kytičkama a navíc… byly ve slevě, takže za krásných 399 korun! Nádhera!

A dnes? Opět horko. Ráno na čtyři hodinky do práce, a potom opalovačka u sestřenky u bazénu. Tentokrát se se mnou děti bavily a nedělaly, že mě neznají a ani trošku se nestyděly. Tak chápete to? Já ne, i když bych měla, vzhledem k mé stydlivosti. Navečer jsme si opekli buřty (a dieta je opět v háji) a nyní si hovím na balkóně (já vím, nic moc, ale jsem tu sama a mám trochu klid a čas sama na sebe, takže se nejspíš vrhnu na barvení vlasů).

Začíná mi být tak trochu "smutno" po slečně M, ale nejsem schopná se donutit vzít telefon a napsat jí. Nechci být první, když ona na mě kašle a napíše, jen když něco potřebuje.
 

design 1.5. Poppy

22. července 2013 v 20:44 | Maia* |  Tylová sukýnka
Název: Poppy

Náhled:

hasičský slunný den

20. července 2013 v 23:38 | Maia* |  Už jsem říkala, že....
Nemám sice tak nějak o čem psát, ale je tu jakási obrovská chuť. Víte, jak strašně moc bych chtěla mít o čem psát? Pořád čekám, že se to změní. Čekala jsem na to celou základku, celou střední a momentálně prožívám (snad) takové meziobdobí, po kterém, doufám, přijde něco zajímavého. Sakra, prosím.

Už celý dny sedím u internetu a hledám nějaké vhodné místečko, nějaký perfektní, super, úžasný, moderní byteček. A je to teda sakra těžký. Mám strašně vysoké požadavky. Nebo zas až tak ne, ale potřebuju, aby tam byla hezká koupelna a kuchyň, aby to prostě nebylo staré. Nesnáším staré věci. Nebo spíš… nesnáším staré věci, které používal někdo cizí, které prostě patřily někomu cizímu. Mám k tomu strašný odpor. Hlavně ke koupelnám. Nevím, kde jsem to pochytila.

Dnešní den byl takový, no nevím… Po dopsání předchozího článku jsme se s panem V a s jeho hasičskou vášní vydali na hasičskou soutěž, která tady dnes probíhala. Jako né že by mě to bavilo, ale pořád lepší, než sedět doma. Vzala jsem si na sebe šatičky s dráčkama, náhrdelník se stromem a ptáčkem a šlo se. Všechny ty holky v džínách na mě sice divně koukaly, ale nakonec jsem si řekla, ať si koukají, že je mi to v podstatě jedno, že mi to může být úplně fuk. Čekala jsem, že to bude strašná nuda, nakonec to celkem šlo. Byly tam děti od sestřenky, sice se strašně stydí a sou tak trošku rozmazlený, ale miluju je. Jediný problém je ten, že oni nemilují mě. Nevadí, takže jsme šli od nich. Byla jsem ráda, že jsem tam s panem V chvilku sama. Jenže zanedlouho tam potom přišli jeho rodiče. Ano, mám je ráda a hodně, ale v tu chvíli to nebylo moc dobrý. V tu chvíli jsem chtěla prostě někam utéct. Jsem poslední dobou strašně přecitlivělá, cokoli mě dokáže vytočit, rozplakat, rozesmát. Seděla jsem tam, nesledovala soutěž a každou chvilku kontrolovala telefon, jestli mě náhodou někdo neshání. A ono ne. Chtěla jsem napsat slečně T., ale uvědomila jsem si, že s ní nemluvím. Potom jsem chtěla napsat M., ale uvědomila jsem si, že ta zase nemluví se mnou, asi. (A já pořád nevím proč, nebo co jsem udělala.) A potom jsem si uvědomila, že vlastně není nikdo, kdo by napsal mně a není ani nikdo, komu bych mohla napsat já. Poslední dobou si připadám sama, i když jsem v obrovské skupině lidí. Jsem divná?

Po hasičích jsme to zapíchli v místní pizzerii, kde jsem se parádně přežrala. Moje dieta je sice už dávno pryč a zničená, ale tohle jsem trošku přehnala. Byla jsem na sebe tolik naštvaná, ale nic víc neplánuju. Už žádná dieta, protože to stejně nefunguje. Ale potřebovala bych sundat tak 3 až 5 kilíček.

Teď opět sedím u tohohle krámu, prohlížím jeden byt po druhém a koukám při tom na Sex ve městě 2. Miluju to. Miluju jak seriál, tak ty filmy. Akorát potom vždycky toužím po šatně a musím jít nakupovat. Snad zítra na nějaké ty menší nákupy vyrazím.

Další články


Kam dál

Reklama